1:32 Eduard Bf-109E-1 Stavební recenze

Autor: Petr 'DeSnek' Pastera <pastera(at)seznam.cz>, Téma: Letadla, Vydáno dne: 20. 03. 2010

Uvod


Všechno je jednou poprvé …
aneb Edí Bf-109E-1 na vlastní kůži !!! ... pozdě, ale přece.

Je to zvláštní, jak výlisky každé stavebnice vypadají nádherně. A stačí málo, vzít pilku a smirek do packy, a nadšení z nové stavebnice se rozplyne jako cigaretový dým … (No ještě že už nekouřím !!!). Něco podobného platí i o stavebnici Bf-109E-1 od firmy Eduard v měřítku 1:32.

Stavba

Výlisky jsou na první pohled dokonalé … na druhý taky, a vezměte pilku, a na třetí pohled to začne skřípat. Ale upřímně a bez výhrad, stavebnice patří mezi světovou špičku, ale k okřídlenému přidání lepidla do krabice a zatřepání toho trošilinku schází. I když si kladu hned na počátku otázku, zda-li je to chyba mezi modelářskou seslí a stolem, nebo je chyba stavebnice, nebo chyba produkce. Odpověď není jednoduchá, protože na všech třech možnostech je trocha pravdy! Ale teď po pořádku.

Sestavení kokpitu dle návodu nečiní problémů. Naopak, sestaveni kokpitu je legrace a možnost se vyřádit na vykreslování detailů a různých technik. Osobně jsem slepil jemně začištěné díly kokpitu tak, abych je snadno a rychle nastříkal kokpitovou RML-02. Barvené palubní a přístrojové desky jsem lepil až na nastříkaný základ kokpitu. Ostatně, na výliscích je jasné, ze Eduardi chystají už i klasický „weekend”, protože modelář je „nucen“ strouhat „čudlíky“ z bočních přístrojových panelů.

Ke kokpitu si neodpustím poznámku k dodatečným plechům, které Eduard vydal až měsíc po uvedení Emila jedničky na trh. Sada plechů obsahuje hodně detailů i do kokpitu, i když kola podélného vyvažování vypadají lépe z plastu. Právě na kolech podélného vyvažování je asi nejzřetelněji vidět rovina dělení formy a z plechu jsou trochu moc placatá na měřítko 1:32. Je tedy na modeláři, co si vybere a zalepí. Moje volba byla silně omezena nedostupností plechů v době sestavování kokpitu. Ostatně, dělal jsem recenzi krabičky, ALE dodatečné lepty by se sakramentsky hodily.

První problém stavby Emila čeká na modeláře již na třetí straně návodu, kdy je nutno sestavit olejový chladič pod motorem. Lept přední mřížky chladiče PE32 je z nepochopitelných důvodů o milimetr vyšší než má být. Náprava je jediná … nůžky … a odměřeně (přiměřeně !!!) zkrátit (Tato chyba je již u stavebnice E-4 opravena.) Ostatně olejový chladič a jeho sestavení a přesné sesazení do trupu je ten největší ořech stavby.

Zkracovaná mřížka chladice

Také zasazení podsestavy olejového chladiče z dílů A12/F11/F7/E11/PE32/PE33 do pravé poloviny trupu provází ten největší problém a neduh stavebnice. Na dílech trupu A2 i A1 jsou mírné otřepy. A při snaze o jejich odstranění, je velmi snadné odstranit také asi největší konstrukční chybu stavebnice. Na dílech trupu A1/2 a podběhu A12 je technologické spojení vytvořeno zubem cca 0,5 mm, který se snadno a jednoduše (!!!) zamění s otřepy, kterými jsou Edíci hodně známí, ovšem tentokráte začišťování otřepů je obrazně řečeno cestou do pekla. Protože chybějících 0,5 mm se musí posléze nějak dohnat. Myslím si, že v návodu mohl být minimálně umístněn příčný řez daným místem včetně spojení s křídlem, ať se modelář vyhne dost velkým a hlavně zbytečným problémům v důsledku nepochopení konstrukce.


otrepy na trupu v miste chladice

Sám jsem tuto chybu při sestavování chladiče a trupu udělal, ale náprava byla naštěstí ještě snadná při dané fázi rozpracování. Stačila plastiková destička patřičné tloušťky a broušení na opravu sestavení. Osobně jsem na chybu a špatné začištění přišel při skládání polovin trupu s chladičem na sucho s křídlem. Proto doporučuji opatrnost a skládání a měření nasucho a aplikaci toho starého známého pravidla o dvojím (trojím) měření a jednom řezání (lepení). Ostatně při dotazech na ostatní kolegy modeláře, recenzenty ohledně Edího Emila jsem zjistil, že chybu jsem neudělal sám … což mne dozajista potěšilo (ale asi nepotěšilo Eduardy).

Chladič po opravě

Modelář by si následně měl dát pozor při sestavování spodní palubní desky z dílů E19/F26/F22. Důležité je udržení geometrie. Stejný problém je při sestavování motoru a výfuků. Zvolil jsem si verzi letounu s otevřeným motorovým prostorem. A zde je problém s udržením geometrie jednotlivých dvanácti výfuků. Každá chyba ba i chybička se projeví až při sestavení kompletního trupu.

Na rozdíl od návodu jsem vlepil sestavu motorové přepážky a zbraňového prostoru (G2/G10/G26/G34/G9/G19) bez motoru přímo do trupu. Myslím si, že jsem si na jednu stranu zkomplikoval sestavení trupu a motoru dohromady, ale na tu druhou jsem měl jednodušší udržení geometrie s motorem. Musím uznat, že dvě vzpěry G31 pasují naprosto přesně. Sestavení trupu s otevřeným motorem byl opravdu oříšek, neboť přilepené výfuky brání jednoduchému zasunutí motoru do trupu. A tvar a konstrukce výfuků motoru (přesně podle originálu) znemožňuje jejich dodatečné vlepení. Mé řešení spočívá v uzavření trupu v zadní části před vložením motorového bloku. Sice to chtělo jisté „znásilnění“, ale stěny trupu vydržely a motor si sedl. Bohužel se projevila nepřesnost při nalepování výfuků. Zde bych možná volil možnost vlepení samostatného dílu kolem výfuků než současnou integraci do jednoho celku s polovinou trupu. Chápu, že 90% modelářů udělá model uzavřený, ale pokud se již Edíci rozhodli pro možnost otevřeného motoru, měli by dát i reálnou možnost přilepení motorového bloku až po nabarvení trupu. Protože problémem každého je a bude maskování motorového prostoru.

Sestavování křídel je také lahůdka. Problémem je chybějící řez sestavy křídla a podvozkových šachet. Uvítal bych řez, kde je přesně nakreslena poloha dílů E5(E6) a E15(E20), protože při sestavování není jejich poloha zcela striktně dána. Navíc díly E5(E6) a E15(E20) se lepí na opačné (horní a dolní) díly křídla a jejich přesné spasování je tím pádem dílem náhody. Zde si neodpustím otázku, jak jednoduše se asi tahle pasáž sestavuje s leptanými díly ...

Na křídlech jsou nejviditelnějšími partiemi motorové chladiče, a zde se nachází další velký problém stavebnice. Je nutné upravit plastové prolisy, aby se lepty PE29 a PE28 vešly do křídel. Podobný problém jsem měl při usazování zadních mřížek 2x PE27. Stejně tak usazení překrytů E2 a E3 je provázeno problémem, protože prolis na usazení je příliš mělký, a tím pádem je nutno díly E2 a E3 na dosedacích plochách ne zrovna málo zbrousit a tato chyba je zřetelná i u stavebnice E-4, kde je křídlo zjevně nově udělané díky zbraňovým krytům. Vlastně je zde nutné zbrousit dosedací plochy dílů E2 a E3 na díl křídla C3 pomalu na sílu papíru. A to je hodně špatné pro kvalitu stavebnice a hlavně nepříjemné a zdlouhavé pro modeláře nemajícího přebytek času.

Přilepení křídel na trup jsem provedl dle návodu až po přilepení vodorovných ocasních ploch. A zde při suchém sestavování trupu a křídla jsem si všiml nesouladu roviny VOP a křídla. Bylo nutné křídla mírně znásilnit do správné polohy k VOP. Takže chybu se mi podařilo minimalizovat (bohužel jenom dočasně).

Pátral jsem po příčině, a zjistil, že patka pro ostruhu je ujetá o 0,5 mm na polovinách trupu, a při tom jsem neměl problém s lícování trupu a s navazováním rytí. Dost dobře si toto nedokážu vysvětlit. Snad jedině zkroucením trupu do vrtule. Naneštěstí se tato vada (či moje chyba) plně projevila po usazení ostruhy. Každopádně jsem tuto korekci zaplatil broušením a tmelením přechodu křídlo trup, který by jinak možná lícoval báječně.

Patka ostruhy

Další problém na mne čekal při usazování zadní části překrytu kabiny. Pro mne z nepochopitelného důvodu překryt přesně pasoval na výšku i šířku, ale na levé straně trupu při pohledu proti směru letu byl oblouk trupu o cca 0,5 mm propadlý proti překrytu. Spravilo to opět zdlouhavé tmelení a broušení a oprava rytí krytky a to v bezprostřední blízkosti průhledného překrytu kabiny. Přemýšlím však stále, kde je chyba, protože si to jinak sedlo. Přední štítek si sedl doslova příslovečně, bez zbytečných problémů.

Na tomto místě však musím vytknout jeden nedostatek stavebnice. Obsahuje masky na překryty kabiny, ale jenom z vnější části. Ale vzhledem k měřítku a možnosti otevření překrytu by bylo na místě, aby součástí stavebnice byla i sada vnitřních masek na překryt kabiny, protože je také nutné nastříkat vnitřní konstrukci kabiny základní barvou RML02. Osobně jsem problém řešil vyřezáním vnitřních masek zrcadlově podle původních masek na překryt kabiny.

Dekály a kamufláž

Kamo jsem si vybral červenou 13ku s čarodějnicí. Použil jsem Gunze barvy řady C. S nimi mám tu nej-nej-nej-zkušenost. Prostě nehoním autentické odstíny tam, kde už nejsou ani fotky ani kusy materiálu. Důvěřuji výrobci. Každopádně střepinová kamo je jednoduchá na nastříkání. Pokud není absolutně přesná, neřeším to, protože kamo je v mých packách a stále se učím. Čmoudíkama na modelu jsem se také nezabýval, neboť to je o mých schopnostech a ne možnostech stavebnice.

Po studiu dvou dostupných fotek na červenou 13 s čarodějkou a posléze bez čarodějky jsem si nebyl jist nástřikem přechodového plechu trup-křídlo. Na schématu od Eduardů je přechodový plech znázorněn jako pokračování kamufláže na křídle letadla. Ale na zmíněných fotkách jsem pro to nenašel opodstatnění (resp. na pozdější fotce přemalované mašiny). Proto jsem zvolil poněkud jiné, od výrobce odlišné ztvárnění kamuflážního schématu.

Dekály jsou vyrobené firmou Cartograf. Jsou úžasné, ale taky citlivé na postup. Protože jsem s nimi dělal poprvé, dopustil jsem se několika chyb, za což jsem také schytal posměch. Ale jak jsem již napsal někde vpředu, stále se učím modelařině a nevadí mi to. Každopádně Cartografy chtějí 10 sekund namočit, 20 sekund nechat odstát a pokládat do hodně velké kaluže Settleru od Gunze, ale odplavíte-li lepidlo z dekálu a pak máte velký problém. Toto není z mé hlavy, ale jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu, a tak věřím zkušenějším – děkuji Kubrte !!! Každopádně dobře (i špatně) umístěný dekál úžasně kopíruje povrch a sedne si sám, ba se přímo vcucne do každého nýtu. No prostě bomba. Až na to, že to dělá rychleji, než bych si přál.

U dekálů bych doporučoval (po vlastní chybě) začínat u popisek, kterých je na E-1 požehnaně. Rozhodně pak nebudete muset stříhat vykukující popisky zpoza markingu. Bohužel jsem zvolil špatnou cestu a zkomplikoval si svůj postup k výsledku.

Drobné díly jsou také super na sestavení, jenom kola jsou podle fotek hodně zjednodušená. Již teď existuje alternativa v rezinových odlitcích. Divil jsem se i zjednodušenému vedení hydrauliky na podvozkových nohách, kde chybí typická smyčka u kol. Ale při sestavení jsem zjistil, že není nutné ji dělat, protože prostě není vidět.

kola original

Další problém nastane až u sestavování zbraňového prostoru. Dostatečně očištěné vstřiky na zbraních a sestavení na sucho včetně velmi dobře přečteného návodu, modeláře připraví o horké chvilky sesazování zbraní do osy letounu. Doporučuji dobře číst návod, není až tak jasný, jak by se dalo předpokládat. Ale i tak si Eduard nechal poslední zádrhel na poslední chvíli před dokončením modelu. Kulomety jsou usazeny a poslední problém jsou vzpěry kulometů, kdy díky zjevné asymetričnosti jsou ve stavebnici bohužel obě stejné. Takže modelář jdoucí cestou otevřeného zbraňového prostoru musí vzpěru G20 na pravém boku krátit na patřičnou délku. Tato chyba je již u verze E-4 opravena, naštěstí, a ke cti firmy Eduard.

Závěr

Závěrem jednoduše a stručně: zkusil jsem jinou možnou cestu stavby, než ostatní recenzenti a našel jiné chyby. Motorový prostor by si zasloužil pár drátků a i jiného vylepšení, dodatečné lepty také pozvednou model o kousek výš. I další doplňky jistě najdou své uplatnění, například kola, soustružené hlavně a případně pro někoho - vylepšený motor. Schází mi dekály na motor a bílá sériová čísla motoru, protože na každé fotce motorového prostoru jsou ta čísla jasně vidět. I přes to je ale Bf-109E-1 vcelku pohodová stavba. To, že mi trvala tak dlouho, je otázka pracovního a rodinného vytížení, ne otázka pracnosti, či záludností modelu. Chci touto cestou složit poklonu všem recenzentům, že jsou schopni si najít čas a nedělají nic jiného, než lepí a kritizují pro nás obyčejné lepiče, abychom měli recenze žhavých novinek včas a vyvarovali se zbytečných chyb. Sám nejsem se svou prací spokojený, protože tomu stále něco schází, ale přesto se těším se na repete u verze E-3, E-4 a pak E-7 a doufám, že se mi konečně podaří vyhnout chybám a úskalím stavebnice.

Hotový model

Hotový model

Hotový model

Hotový model

Hotový model

Hotový model

Hotový model