1/72 EH 101 Merlin HM.1

Autor: Jaroslav Špaček <hinds.spacek(at)post.cz>, Téma: Letadla, Vydáno dne: 04. 05. 2010

Stavební recenze modelu od firmy Revell

EH-101 Merlin HM.1

 

Model:           EH-101 Merlin HM.1
Výrobce:        Revell
Měřítko:        1/72
Doplňky:        Eduard 72407

 


O vrtulníku EH-101 Merlin bylo napsáno rozsáhlé pojednání v L+K 5,6,7/2003. Jeho první modely z produkce firem Italeri a Revell pak byly zhodnoceny v časopise Modelář 8/2003. Mezitím však firma Revell vydala novou stavebnici námořní verze Merlin HM. Mk 1, která vychází z nejstaršího modelu Italeri. Jsou v ní, k modelářově potěše, odstraněny všechny hlavní nedostatky italského produktu. A co je dobré, k jejímu vylepšení lze použít doplňkovou sadu Eduard s číslem 72407. Tuto kombinaci jsem využil pro stavbu svého modelu s tygřími pruhy.

Stavbu jsem začal podle návodů obou výrobků – drobnými díly interiéru. Eduardí plechy vylepšily sedačky osádky i cestujících v nákladním prostoru. Je třeba odřezat pár detailů plastových dílů, které se použitím plechů výrazně zrealističtí. Dále jsou k dispozici upínací pásy, pochopitelně podstatně lepší než v modelu nabízené obtisky. Sedačky v nákladní kabině je možné rozmístit variabilně, nebo lze do zadní části kabiny umístit válcové výmetnice zvukových bójí. Při rozmístění sedaček jiném než nabízí stavebnice či umístění výmetnic je nutné použít dostupné fotografie určitého stroje. Také konzole operátorů (díly 15C a 16C), která je dobře viditelná otevřenými vstupními dveřmi, získá díky plechovým dílům lepší plastičnosti. Zde bych chtěl upozornit, že v „plechové“ sadě je ke znázornění přístrojové desky a obrazovek nabízena buď průhledná fólie nebo papírový print s „rozsvícenými“ přístroji. Pokud je však vrtulník v klidu, bez zapnutých elektrických systémů, jsou obrazovky černé, tudíž je použití fólie vhodnější. Množství dalších plechových dílů doplní různé drobné kapsy a „krabice“ v kokpitu, kabině operátorů i v nákladní kabině. 

Před vlepením celé sestavy interiéru do trupu jsem do jeho obou polovin vlepil bočnice (díly 5C a 6C), dopředu osazené všemi okny. Bočnice je třeba pečlivě spasovat a použít i trochu tmelu, především v jejich zadním spoji s trupem. Na obou polovinách trupu je dále nutné odříznout všechny přesahující stupačky a „síťové“ otvory, které přijdou nahradit realističtějšími plechy. Další kompletace trupu pokračuje dle návodu stavebnice. Stavebnice Revella nabízí i okno v pravých odsuvných dveřích, které v modelu od Italeri chybí. Jen je třeba pro něj vyříznout odpovídající otvor. Než jsem nalepil čelní sklo kabiny (díl č.3D), odřízl jsem z něho stěrače a zaleštil stopy po nich. Později přijdou nahradit plechovými. Z nabízeného plechu je dále možné vyrobit také podstatně lépe vypadající vstupní schůdky.  

I při sestavování gondol hlavních podvozků je potřeba použití menšího množství tmelu. Chtěl bych upozornit na přesné umístění dílu č. 11E dle návodu. Já jsem jej nalepil „podle oka“ a potom mi nepasovaly „tygří“ pruhy… Po přilepení motorových gondol je nutné dle výkresu a fotografií doplnit chybějící rytí, které znázorní paneláž krytů motorů.

Nyní je třeba učinit zásadní rozhodnutí. A to v jaké poloze bude nalepen rotor a ocasní nosník. Na výběr jsou tři možnosti. Klasická je pozice vrtulníku připraveného k letu. Druhou možností je znázornit stroj připravený k parkování na palubě nebo v podpalubí. Tedy s dozadu složeným rotorem a vpravo sklopeným ocasním nosníkem. Existuje však ještě další možnost, kterou návod nezmiňuje, avšak na fotografiích ji lze spatřit. Jedná se o určitou „mezipolohu“, kdy je nosný rotor rozložený v letové poloze, avšak ocasní nosník je sklopený. Já jsem zvolil variantu „vše složeno“. Zkompletovanou zadní, sklopnou část ocasního nosníku jsem přilepil až na závěr stavby. V tomto případě je nutné vyrobit a doplnit svazek kabelů, procházejících díly č.16E a 17E, které ve skutečnosti zajišťují napájení a ovládání systémů umístěných ve sklopné části ocasního nosníku.

Na spodní část trupu je třeba nalepit množství různých drobných dílů. Ty představují kryt radaru, závěsné háky, kryt sonaru, antény a množství dalšího vybavení. Námořní Merliny mají pod trupem lana k nesení nákladů v podvěsu, které však nejsou součástí stavebnice. Na spodku lze pak doplnit i další detaily. Velkým pomocníkem se zde stávají fotografie spodku skutečného vrtulníku. Některé vhodné lze najít na internetu, například na stránkách www.airliners.net. Podobně jsem doplnil kabely vedoucí k palubnímu jeřábu za pravými dveřmi nákladní kabiny (díly 32A, 33A).

 Až na zcela sestavený model jsem nalepil pylony nesoucí výzbroj. I tyto pylony nesou kabeláž, opět jasně patrnou z fotografií. Tuto kabeláž jsem na model ještě nedoplnil, ale určitě se na to do budoucna chystám. Součástí stavebnice jsou čtyři torpéda. Na airshow ve Fairfordu 2005 však byl „tygří“ Merlin viděn vyzbrojen zajímavější kombinací dvou torpéd a dvojice hlubinných bomb. Ty je ale v případě zájmu nutné vyrobit svépomocí.

Nejvíce práce mi dalo sestavení rotoru. Jeho složená pozice je totiž ve stavebnici ztvárněna chybně. Zatímco model nabízí jednoduché pootočení všech listů okolo čepů dozadu, skutečnost je však mnohem složitější. Přední dva listy se totiž po otočení vzad ještě sklánějí směrem dolů. Na internetu jsem našel recenzi stavby Merlina, kde tento problém autor modelu vyřešil jednoduše vyříznutím pevných částí rotorové hlavy připomínající „pádla“ a jejich opětovným nalepením pod požadovaným úhlem. Tak jsem se bez dalšího zkoumání skutečnosti „opičil“ a až později, při dalším studiu fotografií jsem zjistil chybu. Takto upravené listy se totiž výrazně přiklánějí směrem k trupu, k čemuž ve skutečnosti nedochází. Jedinou cestou je tedy naříznutí rotorových listů těsně u jejich kořene, hned za čepem a jejich poněkud násilné sklopení dolů. A stejně je ve skutečnosti všechno jinak… Listy se ve skutečnosti nesklápějí okolo ve stavebnici vymyšleného čepu v ose listu, ale vždy okolo jednoho ze dvou, mimo osu listu umístěného čepu. Tyto čepy, upevňující každý list k hlavě rotoru, jsou ve stavebnici znázorněny jako malé výstupky u kořene listu…

Aplikace obtisků nečinila s použitím vodičky Mr.Mark Softer žádný problém. Jen chci upozornit, že barva B (Revell 79), použitá na příď tygřího stroje, byla sice po nabarvení zhruba stejného odstínu jako „tygří“ pruhy. Po přestříknutí modelu prostředkem Future došlo k jejímu výraznému ztmavnutí, zatímco obtisky si svou barvu zachovaly.

Model námořního Merlina od Revellu je mnohem lepší než původní Italeri a lze ho jen doporučit, stejně jako sadu plechů od Eduardů. Z ní jsem nepoužil jen „čechla“ zakrývající vstupu vzduchu do motorů.  

 Jaroslav Špaček



Fotografie v lepším rozlišení najdete v galerii letadel na MODELFORU