1/48 Vought F-156V Vindicator in French Navy service - stavební recenze

Autor: Dušan Ritz <D.Ritz(at)seznam.cz>, Téma: Letadla, Vydáno dne: 29. 11. 2010

V září 2009 uvedla firma MPM Production na trh stavebnici letounu Vought V-156F Vindicator ve službě francouzského námořnictva v měřítku 1/48, vyráběnou u nás pro francouzskou firmu Azur. O svoje postřehy ze stavby modelu se s námi podělil Dušan Ritz.

Náhled do krabičky si můžete přečíst ZDE.
Stavbu modelu jste mohli sledovat na ModelForu ZDE.



UN AVION DE L´AÉRONAVALE
Stavební recenze

Dušan Ritz

Model: Vought F-156V Vindicator in French Navy service
Výrobce: Azur
Měřítko: 1/48
Katalogové číslo: A084

Úvodem:
Před zahájením stavby je dobré se poohlédnout po nějakých podkladech. K dispozici jsem měl publikaci In action od Squadron Signal, výkres z Modeláře 7/2006 a časopis Wing Master č. 76. Výlisky jsem nepřeměřoval a rozměry nepřepočítával, shodu s výkresy jsem nehledal. Stačilo zjištění, že výlisky nevykazují žádné nápadné disproporce, a že tedy postavený model se bude Vindicatoru podobat.

Interier
Stavbu jsem začal tradičně a v souladu s návodem, sestavením kokpitu. Kokpit je poměrně složitý, skládá se z mnoha dílů a je doplněn lepty. Nicméně všechno do sebe docela dobře zapadá. Jednotlivé díly jsem začistil, vytmelil propadliny a stopy po vyhazovačích a potom odděleně barvil. Sedačce pilota bylo potřeba ztenčit bočnice a vytmelit propast na sedáku. V jednu chvíli už jsem měl nutkání sedačku zahodit a slepit novou z plastových destiček

Při sestavování je potřeba dávat pozor na polohu drobných dílů, zejména leptů, protože stavební návod je malého formátu a zejména malé díly jsou zobrazeny nezřetelně. Dalším nedostatkem stavebního návodu jsou chybějící informace o zbarvení detailů, např. tlakových lahví v kokpitu. Ty jsem barvil podle fotografií muzeálního kusu v Pensacole, vycházeje z předpokladu, že Francouzi americké flašky nepřebarvovali. Překvapením jsou dva chybějící lepty č. 13 – přezky a pásky poutacích pásů střelce.

Jelikož mi byly nabídnuty přezky z přebytku kolegy modeláře, jednu přezku jsem nahradil, pásky nařezal z hliníkové folie a pásy poskládal tak aby chybějící díly nebyly vidět. Na čelo radiostanice z leptů jsem doplnil bočnice a horní díl z plastových destiček. Po napatinování kokpitu jsem jej slepil dohromady. Po slepení vzniknou dva samostatné celky, kokpit pilota a prostor střelce, které je potřeba současně napasovat do trupu.

Trup:
Poloviny trupu lícují dobře, ovšem po vložení kokpitů do trupu nelze trup zavřít. Spára je široká cca 1,5 mm a je způsobena přílišnou šířkou kokpitu střelce a posazením bočnic kokpitu pilota příliš vysoko. Bočnice kokpitu pilota navíc rozepíná do šířky přístrojová deska. K nápravě bylo potřeba horní partie kokpitu střelce masivně obrousit a současně rozebrat kokpit pilota a bočnice přilepit níž, aby se vešly i s přístrojovou do trupu.

Utržení bočnic kokpitu pilota a přilepení níže, masivní broušení kokpitu střelce.

Slepení trupu už potom nečinilo žádné potíže, pouze u spodního dílu trupu jsem do spár vlepil proužky tl. 0,2 mm, abych nemusel tmelit. V této partii jsem však zřejmě udělal chybu, která se projevila až při lepení křídla. Spodní díl trupu jsem v oblasti přechodových oblouků slícoval s polovinami trupu a nevšiml si, že přechodové oblouky nemají stejnou výšku.

Motor
V mezičase jsem taky zapracoval na motoru. Podobu zapalovacích kabelů, kterou nabízí díl č. 15 stavebnice, jsem okamžitě zavrhl, ocásky kabelů odřezal od reduktoru, z kulatého profilu skroužil prstýnek rozvodu zapalovacích kabelů a přilepil ke skříni reduktoru. Následovalo barvení, přilepení kablíků z olověného drátu a kompletace motoru a doplnění trubek rozvodu.

Kryt motoru se sestává ze dvou polovin s netradičně vedenou rovinou dělení a prstence. Slepení krytu motoru žádné záludnosti nepřináší, pouze za jedním otvorem pro výfuk jsem místo nevýrazného přeplátování nalepil destičku tl. 0,2 mm a zabrousil. Tmelení bylo potřeba minimum. Planžeta leptů nabízí 2 pásky spojů jednotlivých segmentů krytu, stavební návod se však o nich vůbec nezmiňuje.

Nepoužil jsem výfuky, které nabízí stavebnice, vyrobil jsem nové z plastové trubky. Ve stavebnici jsou dvě varianty regulačních klapek chlazení, otevřené a zavřené. Použil jsem zavřené, neboť je tak méně vidět nevybavený prostor za nimi. Bylo nutno na nich vyplnit výřezy pro zaměřovače a výklopnou vidlici, které francouzské Vindicatory nemají. Před přilepením regulačních klapek jsem ještě v motorovém loži vyfrézoval vybrání pro vlepení nových výfuků.

Křídlo:
Na křídle bylo nejdříve potřeba razantně ztenčit odtokovou hranu. Na spodní polovině křídla mě taky zarazila absence otvorů pro vypadávání nábojnic. Ovšem ve mně dostupných podkladech jsem se nedopátral, kde přesně mají být a jak mají vypadat, nechal jsem tedy otvory plavat. Po slepení jsem protáhl linky paneláže, prořezal křidélka, doplnil na nich plošky, zatmelil a znovu naryl některé nenavazující linky. Křídlo bylo potřeba dost tmelit a brousit a to jak náběžku a odtokovku, tak i různé povrchové defekty zejména v oblasti kolem zahloubení pro brzdicí štíty. Technologie shortrun je na křídle oproti zbytku stavebnice znát. Po vybroušení jsem křídlo přestříkl surfacerem 1000 a onýtoval. Taky jsem do centroplánu vlepil destičku pro lepší lícování s trupem.

Zkušební nasazení křídla do trupu vypadalo velmi nadějně, horní plocha křídla nádherně lícovala s přechodem do trupu, žádné spáry, pouze v přední části bude potřeba trochu tmelit. Hurá tedy do slepování.

Nejprve jsem přilepil VOP a poté i křídlo. Geometrii jsem kontroloval pohledem zepředu, náběžná hrana křídla byla rovnoběžná s VOP. Všechny spoje jsem prolil vteřiňákem a nechal vytvrdnout. A zde jsem udělal druhou chybu, nekontroloval jsem geometrii pohledem zezadu. Náběžná hrana křídla rovnoběžná s VOP byla, odtoková však nikoliv. Křídlo tedy v místě centroplánu bylo zkroucené do vrtule. Taková zásadní chyba v geometrii mě nenechala v klidu. Prořízl jsem žiletkovou pilkou spoje na horní straně křídla a za použití násilí zkoušel odtokovku srovnat. Došlo to tak daleko, že křídlo najednou uletělo úplně. Měření potom ukázalo kde je zakopaný pes. Nestejná výška polovin trupu v místě přechodových oblouků.

Teď bylo potřeba levou stranu zespod přibrousit a pravou podložit. Po opětovném přilepení křídla zbývala maličkost, dotmelit, vybrousit a dorýt levý přechod křídla do trupu, protože byl utopený a pravý přechod dobrousit, protože byl vysoký. Zbývalo dolepit zakrytí (okno) kokpitu pilota na spodku trupu před křídlem, vyplnit naznačené rámování, dotmelit a vybrousit do hladka, protože francouzské Vindicatory měly na tom místě místo okna plech.

Nakonec jsem dodělal přistávací světlomet a přilepil brzdicí klapky na křídlo. Každá klapka vznikne složením leptaného dílu. Jelikož poloha klapek mi byla od začátku jasná – zavřené, použil jsem jenom lícové strany leptů a nalepil je přes prolisy na křídle. Rubová strana klapek je stejně větší než zmiňované prolisy a nevleze do nich.

Čiré díly:
Další zádrhel se objevil v podobě čelního štítku. Po přiložení na trup se ukázalo, že levý bok je mírně zkroucen a štítek nesedí. Od začátku jsem byl rozhodnut oba kokpity otevřít a pro dosažení přesné polohy čelního štítku jsem přichytil páskou na trup zavřený překryt kabiny (stavebnice obsahuje celistvý zavřený i jednotlivé díly otevřeného překrytu). K tomuto překrytu a k trupu jsem potom dopasovával čelní štítek. Je třeba podotknout, že ve stavebnici jsou čelní štítky dva, jeden původní Accurate pro SB2U a jeden nový z produkce MPM pro V-156F. Accurate má vpředu vybrání pro teleskopický zaměřovač. Po srovnání a přilepení čelního štítku se v něm objevily mikrotrhlinky způsobující stříbření. Příčinou bylo pnutí ve štítku po srovnání a přilepení.

Štítek jsem tedy utrhl, upravil původní Accurate, který lícuje bez problému. Úprava spočívala v propilování vybrání až k rámu a dolepení čiré polystyrenové destičky jakožto skla. Dále jsem nastříkal rámování zevnitř a štítek přilepil.

Taky jsem si připravil střední nepohyblivý díl překrytu. Zde bylo potřeba obrousit rámování na zaplechované části a přilepit proužky plastiku tl. 0,2 mm. Všechny díly překrytu jsem vymaskoval zevnitř i zvenčí a nastříkal.

Drobné díly:
Na motorový kryt chybělo přilepit sloupek antény, spoj jsem pro větší pevnost vyztužil vložením kousku injekční jehly do předvrtaných otvorů ve sloupku i krytu motoru.

Podvozky a vrtule žádné záludnosti nepřinesly, jednotlivé díly podvozku, disky kol, pneumatiky jsem samozřejmě barvil před sestavením a přilepením. Stavebnice nabízí zatížené i nezatížené pneumatiky, zvolil jsem zatížené.

Resinové díly (pumy a jejich závěsníky, kulomet a přistávací hák) jsem vyprostil z nálitků a blán. Na závěsnících bylo potřeba dotmelit drobné defekty, taky jsem na ně dolepil dorazy z tyčinky, aby pumy takzvaně nevisely v "luftě". O nepříjemné překvapení se postaral kulomet, který se po vyřezání z nálitku rozpadl na dvě části. Příčinou bylo množství drobných bublinek v materiálu. Náprava však byla snadná, stačilo pár kapek vteřiňáku. Po vytvrdnutí a začištění opravených míst jsem kulomet dovybavil lepty a přilepil zásobník a vak na nábojnice. Zde se mi stala drobná nehoda – ztratil jsem mušku, drobný leptaný díl poměrně složitého tvaru. Ten jako naschvál je v planžetě leptů pouze jeden, zatímco jiné drobné díly jsou dvakrát. Nezbylo, než podle fotky planžety, pořízené při psaní pohledu do krabičky, vyrobit mušku novou. Stabilizátory pum jsem na odtokových hranách trochu ztenčil. Tímto byly všechny drobné díly připraveny k barvení a poté k závěrečné kompletaci modelu.

Povrchová úprava:
K zamaskování kokpitů před barvením jsem použil celistvý překryt přilepený barvou na sklo a mohl jsem přistoupit k nástřiku kamufláže. O postupu barvení a patinování se zde nebudu široce rozepisovat, použil jsem standardní postup. Surfacer, oprava drobných chyb, preshading, nástřik kamufláže, lokální zesvětlování a ztmavování. Kamufláž jsem zvolil šedomodrou v markingu escadrille AB1.

Po nástřiku kamufláže přišel čas na obtisky. Jsou příkladně tenké, docela dobře kryjí, malou výhradu mám pouze k bílé barvě. Pod ní slabě prosvítá v nepravidelných skvrnkách kamuflážní barva, ale po utlumení obtisků silně zředěnou šedou barvou lze tento efekt považovat za patinu. Obtisky po použití chemie bezvadně okopírovaly povrch. Další drobnou chybičkou byl posunutý soutisk. Nejvíce to bylo patrné na pravé straně SOP a u křídelních kokard. Bílá linka na okraji obtisku na SOP si vyžádala zamaskování obtisku a přestříknutí bílého okraje kamuflážní barvou. Kokardy na křídlech jsem nechal být. Posunutého soutisku jsem si při prohlížení aršíku vůbec nevšiml, projevil se až po nanesení obtisku. Po zaschnutí jsem dobarvil místa, kde bylo nutné kvůli nanesení obtisky proříznout, namaloval jsem pár drobných odřenin světle šedou barvou a celý model přestříkl lesklým lakem.

Patina je provedena olejovými barvami, nutno podotknout, že jen lehce, bojové nasazení Vindicatoru trvalo přece jenom velmi krátce. Finální nástřik polomatným lakem završil barvicí fázi stavby.

Kompletace:
Posledním krokem byla kompletace modelu. Nejprve jsem zespod obrousil odsuvný díl překrytu prostoru střelce tak, aby vlezl pod pevnou část. Brousit bylo potřeba hodně. Zrovna tak jsem obrousil koncovou sklopnou část překrytu a oba pohyblivé díly slepil k sobě a přilepil k trupu. Potom následovalo přilepení pevné části překrytu k trupu a nakonec přišla na řadu i odsuvná část překrytu prostoru pilota.

Následovalo přilepení motorového krytu s motorem. Zde je potřeba pohlídat geometrii. Do předvrtaných otvorů ve vybráních na koncích křídla jsem ještě zalepil poziční světla vybroušené z barevného průsvitného plastu a doplnil Pitotovu trubici z injekční jehly a kousku ocelového drátku.

Sestavení podvozku už byla hračka, všechno do sebe pěkně zapadá. Zvolil jsem trochu netradiční postup přilepení kol. Protože na štítech brzd jsou vylisovány brzdové hadice, přilepil jsem k podvozkovým nohám nejdříve štíty, dbaje na správnou orientaci brzdových hadic a teprve potom jsem přilepil ke štítům pneumatiky s ohledem na jejich zatížení. Nutno podotknout, že v návodu je orientace brzdových hadic zakreslená obráceně, než ukazují fotografie.

Přilepení pumových závěsníků, pum a kulometu proběhlo také bez komplikací a natažení anténního lanka bylo završením celého tohoto výše popsaného snažení.

Zde je hotový model v galerii ModelFora.

Suma sumárum, čili závěr:
Pěkný model Vindicatoru ve službách francouzské Aéronavale se z této stavebnice, za použití přiměřeného úsilí, rozhodně postavit dá. Všechny zádrhele, na které jsem při stavbě narazil, jsou řešitelné a odstranitelné. Zvýšenou pozornost je však potřeba věnovat slícování křídla s trupem a geometrii modelu. Pro průměrně zkušeného modeláře by to však neměl být zásadní problém.

Za nejslabší článek stavebnice považuji jednoznačně stavební návod, zejména kvůli nepřehlednosti a nezřetelnosti v zobrazení polohy malých dílů a leptů, kvůli chybějícím informacím o zbarvení jednotlivých detailů v kokpitu a o použití některých dílů. Na druhou stranu je potřeba vyzdvihnout úroveň detailů stavebnice - je zcela dostačující pro postavení modelu na slušné úrovni. A také výběr předlohy – neobvyklého a neokoukaného typu, který jistě udělá radost zájemcům o francouzské letectvo a námořnictvo.

Dušan Ritz, MK APOLO Kopřivnice

Redakce ModelWebu děkuje za poskytnutý vzorek firmě MPM Production