1/48 Suchoj Su-25K Frogfoot – Eduard limited edition (stavební recenze)

Autor: Martin Glogar <Martin.Glogar(at)seznam.cz>, Téma: Letadla, Vydáno dne: 22. 01. 2011

Krabice

Na ModelForu jste mohli sledovat stavbu Martina Glogara. Dnes Vám přinášíme ucelenou stavební recenzi limitované edice stavebnice Suchoj Su-25K od firmy Eduard.

Náhled do krabice si můžete přečíst zde.



Jak udělat Anču ...

Martin Glogar

Model: Suchoj Su-25K Frogfoot – Limited edition
Výrobce: Eduard
Měřítko: 1/48
Kat. č.: 1150

Stroj Su-25K jsem stavěl z přebalu výlisků OEZ Letohrad vydaného firmou Eduard. Podrobnější pohled na obsah krabice vyšel na Modelwebu před cca třemi měsíci a je k nahlédnutí zde.

Příprava výlisků:
Ač jsem to původně neměl v plánu, rozhodl jsem se model přerýt. Využil jsem k tomu stávající linky, které jsem prohloubil žiletkovou pilkou, v případě zaoblených linek pak rycí jehlou. Po prorytí jsem povrch přebrousil smirkem zrnitosti 1200, kartáčkem s tvrdým vlasem pod vodou vyčistil a celou proceduru ještě jednou zopakoval. Nakonec jsem všechny spáry přetřel jemným štětečkem namočeným v acetonu, čímž jsem je zbavil posledních zbytků prachu. U tohoto modelu se mi naopak neosvědčil přípravek Tamiya Extra thin. I když jsem použil pouze stopové množství, reakce byla silná a spáry se jakoby zatáhly. Jednalo se o na čas i trpělivost náročnou operaci, jednoznačně se však vyplatila a přispěla k (doufám) kvalitnímu výsledku. Dopřál jsem si i srovnání s původním rytím, když jsem jednu krátkou spáru v přesvědčení, že bude zakryta leptaným krytem kanonu, nenaryl. Spára působí neostře a rozplizle, wash v ní opravdu příliš nedrží. Pokud chceme dosáhnout kvalitního výsledku, prorytí výlisků je z mého pohledu nutné.

Přerytý trup - levá polovina
Přerytý trup - pravá polovina
Přeryté křídlo

Kokpit:
Leptaná planžeta nabízí možnost doplnit kokpit několika detaily. Na kniplu (z původních výlisků) se vyskytuje nehezká propadlina, kterou je třeba zatmelit. Díly kokpitu jsem nastříkal mixem šedé, modré a bílé, detaily vymaloval barvami Vallejo na štětec a sestavu oživil technikou drybrush a wash tmavě šedého odstínu. Neodpustím si však vyjádřit v tomto místě politování nad tím, že výrobce nenabídl modeláři alternativu bočních pultů v rezinu nebo ztvárněné alespoň barvenými lepty. Všechny ostatní části kokpitu jsou takto alternativně zpracovány (palubní deska, prostor pod čelním štítkem kabiny a za hlavou pilota v leptu, sedačka v rezinu), boční pulty s panely ovladačů však zůstaly původní, neostré plastové. Podle mě jsou jako pěst na oko, ani při veškeré snaze se mi je nepodařilo nabarvit tak, abych byl spokojený. Vím, že je to především v mých rukou, štětcem nevládnu tak, jak bych si představoval, jsem ale přesvědčený, že i zde mohl výrobce modeláři pomoci. Tím spíše je to škoda vzhledem ke skutečnosti, že ve stavebnici Su-22 stejného výrobce je tato partie rezinová, v případě Su-7 pak leptaná.

Detaily kokpitu s doplněnými lepty
Kokpit po patině

Trup:
Do přední části trupu je potřeba umístit závaží, já je zajistil Miliputem. Uvnitř "nosu" je umístěn laserový zaměřovač, který je přes prosklení zřetelný. Ztvárnil jsem jej vlepením čiré acetátové destičky, kterou jsem po vymaskování čtvercového tvaru opatřil nástřikem černé barvy (společně s vnitřní částí této partie) a vlepil dovnitř. Trup byl v podstatě připraven ke slepení. Abych spoj později nepromáčknul, vlepil jsem zevnitř v očekávání následného tmelení, broušení a přerývání plastové osazení.

Uvnitř čumáku
Zpevnění trupu
Lepení kokpitu
Slepený trup

Ať se člověk snaží lícovat, jak chce, rytí vždy v některé části nenavazuje. To jsem očekával a při sestavení nasucho ověřil, proto zůstala tato část prozatím neproryta až do okamžiku slepení trupu. Stejně tak nelícuje díl podvozkové šachty, spoj bylo třeba opravit Miliputem.

Návaznost rytí trupu - horní strana
Návaznost rytí - spodní strana
Lícování přední podvozkové šachty

Zpracování prostoru sání k motorům a výstupních trysek je poplatné době vzniku výlisků. Já tuto partii nijak neřešil, plánoval jsem vše zakrýt čechly. Díly motorových gondol byly poněkud zkroucené, ani na nich rytí příliš nenavazovalo. S lícováním to nebylo dobré také u dílů hlavních podvozkových šachet.

Lícování přední podvozkové šachty
Vnitro motoru - vstup
Vnitro motoru - výstup
Zkroucené díly motorové gondoly
Lícování hlavní podvozkové šachty

Po přilepení motorových gondol v nich vznikly mezery, a to ve špatně brousitelném místě. Spoj jsem tedy po celé ploše překryl plastikovou destičkou. Mezery v zadní části podvozkových šachet bylo nutné vyplnit Miliputem a vyhladit ušátky namočenými ve vodě. Protože díl prosklení ve vrcholu nosu příliš nelícoval s pro něj určeným otvorem, odříznul jsem v tomto místě z trupu kousek plastu a zalepil průhlednou plastikovou destičku průměru přes 1 mm (z obalu CD). Tu jsem následně vybrousil tak, aby navazovala.

Lícování hlavní podvozkové šachty
Úprava hlavních podvozkových šachet
Vytmelené šachty
Vytmelené šachty

Samotné motorové gondoly lícovaly k trupu velice dobře. Shora vznikla jen malá spára, zespodu nebylo třeba tmelu vůbec, stačilo v místě spoje jen naznačit rytí žiletkovou pilkou.

Prosklení čumáku
Prosklení čumáku
Tmelení motorových gondol
Motorové gondoly zespodu

Trup final
Trup final
Trup final

Křídlo, SOP a nasávače:
Poloviny křídla jsem k trupu lepil zkompletované. Nemohl jsem sice slícovat všechny spoje tak, abych na přechodu křídlo/trup nemusel tmelit, zato jsem však pohodlně upravil návaznost rytí horních a spodních dílů polovin křídla. Horní spoje se mi podařilo slícovat pěkně, spodní si vyžádaly trošku pozornosti a opět Miliputu. Věnoval jsem se také SOP. Vstup vzduchu v jejím kořeni bylo potřeba vydlabat, na tuto partii Brassin nemyslí. Osazení SOP také nebylo bezproblémové, vypomohl jsem si plastovou destičkou. Ostatní, tentokrát již Brassinové vstupy vzduchu lícovaly s leptanými lemy příkladně, s leptaným krytem kanonu také nebyl problém. Ten by si asi zasloužit zapustit do plastu, já si na vydlabání netroufnul.

Křídlo na trupu
Křídlo na trupu
Spodní přechod
SOP

SOP
Kryt kanonu
Dolepený SOP a Brassin

Překryt kabiny:
Posledním krokem byla čelní část překrytu kabiny. Rozhodl jsem se jej stejně tak jako jeho odklopnou část, u níž je to vzhledem k vnitřní konstrukci bezpodmínečně nutné, opatřit nátěrem i zevnitř. Eduard bohužel již tradičně masky vnitřního rámování překrytů kabiny nenabízí, musel jsem si pomoci svépomocí. Na odloupnutém čelním štítku z vraku kdysi slepeného Suchara jsem z pásky Tamiya vyříznul masky a dolícoval je tak, aby seděly na vnitřní části. Vnější část jsem vymaskoval maskami z krabice (sedly perfektně). Na celý takto vymaskovaný překryt byla aplikována černá barva a následně zevnitř barva interiéru. Prostor zaměřovače, který se pod čelním štítkem nachází, výrobce ztvárnil leptanými díly a dlužno dodat, že velice přesvědčivě. Společně s barevnou leptanou palubní deskou působí tato partie perfektně.

Čelní překryt
Překryt kabiny
Palubovka
Palubovka
Palubovka

Čelní štítek jsem přilepil lepidlem Tamiya Extra thin, abych zajistil vysokou pevnost spoje. Na skutečném stroji rytí nevede přesně v místě lepeného spoje, zatmelil jsem jej tedy a rytí správného tvaru naryl. Spoj beztak nelícoval bez chyby. Surfacer odhalil několik kazů, tmelení a broušení ještě nebylo u konce.

Surf
Surf
Surf

Barvení:
Pro nástřik kamufláže jsem použil akrylové barvy Tamiya ředěné ředidlem Tamiya Lacquer thinner, do nichž je přimíchán lesklý lak X-22. Odstíny jsou míchány tak, aby co nejlépe odpovídaly vzorníku barev zveřejněnému v Modeláři Extra č. 10. Přechody jsou stříkány od ruky, do barev byl přidán zpomalovač schnutí Tamiya Paint retarder. Povrch je stínován a "opotřeben" pistolí několika světlejšími a ztmavenými tóny kamuflážních odstínů.

Obtisky:
V jediné ze čtyř krabic limitovaných přebalů výlisků OEZ jsou ty v přebalu Su-25K vytisknuty jiným výrobcem než osvědčeným Cartografem (přesnější specifikaci aršík postrádá). Na jejich kvalitě je to bohužel trošku znát. Soutisk je mírně posunutý, a i když je to v řádu desetin milimetrů, je to lehce patrné. Mnohem horší však je, že bílá je na okrajích jakoby roztřepená, což je na tmavém podkladu kamuflážních barev docela zřetelné. Možná jsem měl s obtisky malou trpělivost, ale na vodičku Mr. Mark softer příliš ochotně nereagovaly. V rytí jsou tedy proříznuty, v nýtech propíchány, následně je aplikován Hypersol. Pod tíhou této procedury se již poddaly a dokonale okopírovaly povrch. Dokonce i rozměrná tlama na velice členitém krytu kanonu, kterou jsem pro lepší manipulaci při usazování před aplikací rozříznul na dva díly. Popisek obsahuje aršík přehršel. Nejedná se však o miniaturní písmenka, jak můžeme vidět u jiných výrobců, jsou to jakési tečky, kolečka a ovály různých průměrů. I tak jsem jich pro oživení povrchu většinu aplikoval, tedy kromě bílých. Ty jsou kvalitativně mizerné, bílá je jakoby rozpitá, tvoří "duchy". Tuto nectnost opět podtrhne tmavý povrch, na který mají být aplikovány.

Po obtiscích
Po obtiscích
Popisky

Oživení povrchu:
Na nejvíce exponovaná místa (především pohybem osádky) jsem dokreslil jemné odřeniny světle šedým odstínem barvy Vallejo a následně aplikoval wash. Na spodní plochy byl použit Cold grey wash z produkce MiG Production, na horních plochách pak Neutral wash v pískových polích, Dark wash v hnědých polích, syntetická barva Tamiya odstínu XF-70 na pole světle zelená a nakonec pak odstínu XF-61 na pole zelená tmavě. Jasnost obtisků je potlačena poprášením velmi zředěnými kamuflážními odstíny, celková zašlost a ušpinění povrchu filtry šedých, hnědých a zelených tónů. Konečný vzhled daly povrchu nepravidelné skvrny špíny a zaprášení lokálně aplikované přípravkem Neutral wash pistolí.

Sedačka, podvozek, prostor osádky:
K sedačce lze napsat jediné: Je vynikající, má krásně ostré detaily. Nabarvil jsem ji šedočerným odstínem, zapustil černý wash a detaily zvýraznil tmavě šedou olejovou barvou aplikovanou technikou dryhrush. Na barevné pásy jsem použil šedý filtr, opět abych potlačil jejich "novost".

Nohy podvozku na tom naopak takto dobře nejsou. Tvarově celkem sedí, ale jsou jakýchkoliv detailů prosté a hyzdí je ošklivé stopy po dělení formy kombinované s přesazením. Kola mají detaily naopak pěkné, shazuje je však špatný tvar pneumatik. Ty může modelář nahradit odlitky ze sady ResinArt (aby nedošlo k dezinterpretaci, nejsou samozřejmě součástí stavebnice). Blatníček přední podvozkovou nohu hezky oživí, jeho začištění od nálitků je však velice komplikované. Chce to ostrý skalpel, pevné nervy a ruce přinejhorším Franka Burnse.

Zde si dovolím upozornit na jedno úskalí. Abychom mohli zalepit nohy hlavního podvozku ve správné poloze, nelze použít podvozkové kryty, konkrétně jejich část, která má být v uzavřené poloze, bez úprav. Je příliš velká a nešla by s trupem slícovat. Je nutné ji v místě doteku s podvozkovou nohou seříznout, a to řádově o milimetry.

Sedačka komplet
Sedačka komplet
Podvozky
Na tlapkách

Z leptu zpracované dosedací plochy pod odklopnou částí překrytu kabiny a partie za hlavou pilota přidají na detailnosti. Bohužel leptem záhlavního štítu zakryjeme část nádherné sedačky.

Čechla:
Po celou dobu stavby jsem tajně doufal, že Quickboost vydá jako doplňkovou sadu odlévaná čechla na nasávací otvory k motorům a výstupní trysky (např. na Su-17/22 již vydány byly). Prozatím se tak nestalo, byl jsem tedy nucen vyrobit si je sám. Oválný tvar vstupu vzduchu jsem slepenou motorovou gondolou natřenou syntetickou barvou otisknul na plastikovou destičku, nůžkami vystřihnul a vybrousil. Kruhový je předkreslen kružítkem OLFA. Prolisy jsou ztvárněny nad ohněm vytaženými plastovými nitěmi, kruhové středy ze zbytků leptů.

Šablonka
Čechla
Čechla

Závěrem:
Zhodnocení stavebnice bude rozporuplné. I když vlastně ani ne, spíše očekávané. Základem jsou dvacet let staré výlisky, z toho musí vycházet. Je s nimi spousta práce, od kompletního přerytí přes tmelení, broušení, dorývání, úpravy podvozkových šachet a podobně. S tím ale především čeští modeláři počítají, výlisky pro ně nejsou žádnou neznámou. Na druhou stranu se Eduardům podařilo výborně je doplnit špičkovými odlitky (závěrečný povzdych nad absencí detailnějších bočních pultů si ani zde neodpustím) a lepty, usnadnit práci s maskováním (i když v tomto případě pouze polovičatě) a sestavu zatraktivnit zajímavými obtiskovými variantami. Jednoznačně se jedná o velice chvály hodný počin českého výrobce, který stojí za to zpracovat (rozuměj slepit). I když je to porce práce skýtající mnohá úskalí, nejedná se o nic, co by nešlo s trochou námahy zvládnout a co by nebylo vyváženo vskutku interesantním výsledkem.

Hotovo
Hotovo
Hotovo

Hotovo
Hotovo
Hotovo

Martin Glogar, KPM Apolo Kopřivnice.

Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí stavebnice na recenzi.